Bývá už pomalu tradicí, že se oslavy neobejdou bez popíjení. Snad proto, že je podle statistik v naší populaci každý desátý člověk problematickým konzumentem se sklonem k alkoholismu, snad proto, že doufáme, že to není a nikdy nebude právě náš případ. Kdo ví?
Jisté je, že ve chvíli, kdy člověk na nějakou oslavu zavítá, zjistí, že se tam popíjí, a nepsané pravidlo si žádá, aby se přidal. A on se tak nejednou i přidá. Aby si posléze až příliš pozdě uvědomil, že je tu vlastně autem a že by měl řídit i cestou zpátky. Což už ale nyní z pohledu zákona nepřipadá v úvahu.
Ouvej!
Je to nepříjemné, ale je to tak. Člověk najednou stojí před dilematem, jak se zachovat. Má jet a doufat, že nebude nikde cestou přistižen ani se nic nestane? Nebo má raději nechat auto na místě, dostat se domů nějak jinak a pak se jindy pro svůj vůz zastavit, až bude zase v náležité kondici?
Nejednou není žádná z právě zmíněných variant akceptovatelná. Protože vydat se na cestu rovná se potenciálně hodně velkým problémům, ale nechat auto mimo domov také může znamenat potíže, bude-li ho majitel už co nevidět nezbytně potřebovat.
Avšak zoufat netřeba, řešení se pořád ještě najít dá. Jmenuje se odvoz vozu a spočívá v tom, že se na objednání dostaví na místo hned dva řidiči ve firemním voze. Jeden z nich odveze podnapilého zákazníka jeho vozem až na místo určení, zatímco ten druhý je tu od toho, aby je následoval v erárním voze a pak svého kolegu opět naložil a odjel s ním tam, kam má.
Každému Pražanovi tak stačí zavolat si na dispečink této firmy a objednat si své spasitele a dočká se řešení, které je bezpečné a pohodlné. Dostane se i se svým autem tam, kam má namířeno, a nemusí se vůbec o nic starat.
Snad jedině o to, aby manželce vše rozumně vysvětlil dříve, než ho tato třeba majzne válečkem na nudle po kebuli.
