A není na tom vůbec nic divného. Nejde tu přece o žádnou charitu, jde tu o docela obyčejný obchod, který musí v první řadě vynášet pojišťovně. Jinak by to nedělala. A je tedy nasnadě, že tato nehodlá utratit více, než musí, protože by se tím snížily její zisky nebo by se dokonce mohla dostat do mínusu. A to žádný podnikatel bez boje nedovolí.
Ovšem abychom zase pojišťovnám nekřivdili, dodejme pro úplnost, že ani jejich klienti nebývají leckdy svatoušci a dělají kdeco pro to, aby ze své pojistky dostali i něco, na co nárok nemají.
Ovšem když je vše jasné a není zbytí, pojišťovna nakonec zaplatí. Protože prostě musí. Ovšem je nasnadě, že nebude rozhazovat.
A člověk, který peníze z pojistky dostane, se tak nejednou přímo rozteskní nebo ho naopak může vzít čert, když vidí, jak málo dostal. Protože čekal víc, možná dokonce daleko víc.
Jenže co se dá dělat, že?
Ne, to není řečnická otázka. To je vážně položený dotaz. Na který lze odpovědět, že se něco dělat dá.
Lze totiž nechat provést revizi takového odškodnění. Tedy pověřit někoho, kdo tomu rozumí a vyzná se, aby se na to pořádně podíval, neobjeví-li nějaký ten zádrhel. A zádrhel se často objeví, a to nejednou sakra velký! Může jít klidně i o desítky tisíc.
Pokud se už odškodněný člověk cítí nespokojen, lze nechat nárok na náhradu škody přezkoumat znalcem. Stačí kontaktovat tu správnou firmu, předat jí potřebné podklady a informace a její znalec už se na to podívá a případně navrhne optimální řešení. Plus je taková firma připravena začít jednat s pojišťovnou a zajistí poškozenému i znalecké posudky a právní zastoupení.
A co je nejlepší – člověk takové firmě neplatí nic předem a odměna této náleží až v případě získaného plnění. Takže na tom nelze prodělat.
A proč byste se měli nechat pojišťovnou šikovně oškubat, že? Když na něco máte nárok.
